BÝT ČLOVĚKEM

Být člověkem je někdy náročné. Vyžaduje to vypořádat se se spoustou emocí, s lidmi v našem okolí, jsou na nás vyvíjeny velké nároky. Je to jako provozovat pohostinství, jak ve své básni psal súfijský básník Rúmí. V té básni je psáno, že každý z nás je jako hostinec, v němž se mohou objevit nečekaní hosté v jakoukoliv denní i noční dobu. A my musíme být připraveni je přijmout. Ideálně laskavě a s náležitou péčí. Do hostince ale často zavítají i nezvaní a nevítaní hosté, hosté hluční, agresivní, hosté, kteří jsou velmi kritičtí nebo kteří se nám z jakéhokoliv důvodu nelíbí a nejsou nám úplně po chuti. Stejné je to i s našimi emocemi, které nás často přepadnou bez upozornění. Vkrade se radost, smutek, zlost, trápení, úzkost...ale i tyto emoce je třeba přivítat s úctou a respektem. Nemusí se vám líbit, nemusíte z nich být nadšení, ale přivítejte je. Dejte jim úctu. Nikdy totiž nevíte, jaký dar vám přináší. Když i tyto emoce přijmeme, obvykle s sebou nesou něco, co jsme v životě potřebovali, co jsme si do života přitáhli. Pokud chcete, můžete si sami se sebou zahrát takovou hru. Představte si sami sebe, jak byste takového hosta přivítali? Jestli byste ho hned pozvali dál nebo jestli byste ho nejdříve prošacovali, jestli nemá zbraň. Nechat ho jen odejít, to není správná cesta. Můžete se ho vyptávat, proč k vám přišel a co od vás chce, co požaduje...můžete zkoumat i sebe a své pocity, jak se u toho cítíte, když se setkáte s nezvaným hostem. Toto cvičení nemusí být úplně lehké, proto pokud si chcete představit, jak vítáte nezvaného hosta, vnímejte, kam až ho chcete pustit. Třeba nejdřív zůstane jen na zápraží a až časem se osmělíte, abyste ho pozvali dál. Toto cvičení může být dobrým tréninkem na to, jak se s emocemi vypořádat formou hry. Můžete to vyzkoušet rovnou dnes.