NAROZENINY

Dnes mám narozeniny. Nepíšu to ale proto, abych na to konto dostala záplavu blahopřání, ale spíš kvůli tomu, co pro mne narozeniny znamenají. V naší kultuře jsme si zvykli oslavovat den výročí, kdy jsme přišli na svět. Někdo to slaví bujaře, se spoustou přátel, dárků, jídla a pití, mít párty, která se protáhne až do pozdních ranních hodin, jiný to slaví jen v tichosti se sebou nebo jen s nejbližšími, bez velkých ohňostrojů. Nic není horší nebo lepší, každý z nás to jen potřebuje jinak. Já osobně své narozeniny nejraději oslavuji sama v sobě. Slavím ovšem místo narozenin nárůst vědomí, moudrosti a jisté zralosti. Protože s každým rokem nám naše vědomí narůstá, pokud na sobě pracujeme. Můžeme se tedy ten den aspoň na chvíli zastavit, ohlédnout se zpět a jen si uvědomit, co jsme zvládli, co všechno se za ten další rok událo, čím jsme procházeli a prošli. Bez hodnocení. Jen si to uvědomit a poděkovat si. Poděkovat všem svým částem, poděkovat svému tělu i svému vyššímu vedení, naší duši a srdci. Nemusíme v tom hledat nic ezoterického. To všechno je naší součástí, s tím vším jsme v každodenním kontaktu. Je to taková spiritualita každodennosti. A protože náš život není přímka, ale vypadá spíše jako sinusoida, máme každý lepší i horší dny. Ale i o tom je život. O hledání toho, co je autentické pro nás. Ne každý má rád sladké, ne každý rád sportuje nebo cestuje. Narozeniny jsou tedy i o tom, jak to teď mám? Jak chci prožít ten další rok? Co je jinak? Co už mi neslouží? A naopak, co mi teď slouží lépe? Kudy vede moje cesta teď? A koho na ní chci mít vedle sebe? Baví mě ještě to, co dělám? Nebo je tam něco, co mě oživuje víc? Co jsem se o sobě už dozvěděla? A co bych ráda věděla? Co je to, co mi chybí? Co bych chtěla objevit? A co jsou moje zdroje? To jsou otázky, které mi vyskakují s každými blížícími se narozeninami. Posouvají mne dál a možná budou inspirací i pro vaše narozeniny. Život je hlavně cesta, po které kráčíme a učíme se ji brát takovou, jaká je. Se všemi výmoly, bahnem i loužemi, ale i s jejími krásami, výhledy a rozkvetlými loukami kolem. Naučme se brát život takový, jaký je. Bez hodnocení a zbytečných soudů. Přijímejme každý jeho den jako takové narozeniny. Protože každý den se znovu "rodíme" tím, že vstáváme a máme před sebou 24 hodin. Jak s nimi naložíte? Co v něm chcete zažít a když se na jeho konci ohlédnete, jaké dary a příležitosti jste v něm našli? Na celý náš život můžeme pohlížet jako na takový jeden dlouhý den. Co chcete, abyste viděli, až se jednou ohlédnete? Přeju vám všem krásný nárůst vědomí a krásné narozeniny, ať už budou v kteroukoliv roční dobu. A ať je to ohlédnutí s radostí nebo aspoň s klidem v srdci.